Machiavellismus je osobnostní rys charakterizovaný strategickou manipulací, cynickým pohledem na lidi a zaměřením na vlastní prospěch. Člověk s vysokou mírou tohoto rysu, často nazývaný „vysoký machiavellista“, vnímá společenský život jako hru plnou tahů, spojenectví a využívání vlivu.
| Rychlý přehled | Machiavellismus |
|---|---|
| Součást | Temná triáda |
| Hlavní motiv | Získání výhody skrze plánování a vliv |
| Klíčové rysy | Manipulace, cynismus, chladný emoční odstup |
| Pojmenováno po | Niccolò Machiavellim, florentském diplomatovi (1469–1527) |
| Opačná tendence | Kantianismus a víra v lidskost |
Odkud termín pochází
Niccolò Machiavelli napsal v roce 1513 knihu Vladař jako rady pro panovníky. Jeho otevřené tvrzení, že vůdce může k udržení moci potřebovat klam a krutost, učinilo z jeho jména synonymum pro vychytralost.
V roce 1970 psychologové Richard Christie a Florence Geis přetvořili tuto myšlenku v měřitelný rys. Převedli výroky z Machiavelliho spisů do dotazníku, známého jako Mach IV, a zjistili, že lidé se výrazně liší v tom, jak moc souhlasí s názory typu „nejlepší způsob, jak jednat s lidmi, je říkat jim to, co chtějí slyšet“.
Tři základní pilíře
Výzkumníci obvykle popisují machiavellismus jako směs:
- Manipulativních taktik. Lichocení, klamání a poštvávání lidí proti sobě.
- Cynického světonázoru. Přesvědčení, že ostatní jsou sobečtí, slabí nebo naivní, takže manipulovat s nimi je v pořádku.
- Pragmatické morálky. Účel světí prostředky; pravidla jsou spíše nástroje než zásady.
Jak „vysocí machiavellisté“ přemýšlejí a jednají
| Situace | Typická reakce vysokého machiavellisty |
|---|---|
| Nový tým | Zjistí, kdo má moc, a naváže s ním vazby |
| Vyjednávání | Skrývá emoce a prozradí jen málo |
| Pravidlo, které ho omezuje | Hledá kličku, nebo ho potichu poruší, je-li riziko nízké |
| Chyba kolegy | Zapamatuje si ji pro pozdější využití |
| Pochvala | Využívá ji strategicky, nikoliv spontánně |
Christie a Geis v laboratorních hrách zjistili, že vysocí machiavellisté „vyhrávali“ častěji v situacích, kdy šlo o přímý kontakt, pravidla byla volná a emoce byly vypjaté, protože zůstávali chladní, zatímco ostatní se nechali strhnout.
Machiavellismus versus psychopatie
Tyto dva rysy se silně překrývají a někteří výzkumníci tvrdí, že je těžké je odlišit. Tradiční rozdíl spočívá v časovém horizontu:
- Machiavellisté plánují, čekají a chrání svou pověst.
- Lidé s vysokou mírou psychopatie jednají impulzivně a riskují pro okamžitou odměnu.
Výzkum Daniela Jonese a Delroye Paulhuse toto potvrzuje: vysocí machiavellisté se spíše vyhýbají chování, které by je mohlo v dlouhodobém horizontu poškodit.
Vyplácí se machiavellismus?
Někdy, v krátkodobém horizontu. Politická obratnost a chladná hlava pod tlakem mohou v konkurenčním prostředí pomoci. Metaanalýzy však spojují vysoký machiavellismus s horším hodnocením pracovního výkonu, častějším neetickým chováním na pracovišti a slabšími vztahy. Jakmile lidé manipulaci odhalí, důvěra se zhroutí a je těžké ji obnovit.
Prozkoumejte machiavellismus dále
Podívejte se na své vlastní výsledky v testu Temné triády.
Často kladené otázky
Je machiavellismus duševní porucha?
Ne. Je to osobnostní rys, nikoliv klinická diagnóza. V psychiatrických manuálech nemá ekvivalent.
Měl tento rys sám Machiavelli?
To nelze vědět. Mnoho historiků chápe Vladaře spíše jako realistický popis politiky než jako osobní vyznání.
Jsou vysocí machiavellisté inteligentní?
Studie nenacházejí téměř žádnou souvislost mezi machiavellismem a IQ. Vysocí machiavellisté nejsou chytřejší; jsou jen ochotnější využívat manipulaci.
Pouze pro vzdělávací účely. Osobnostní rysy nejsou diagnózy.